Zralost poznáte podle stopky, ne podle bar
Formou může být kelímek od jogurtu, silikonová forma na pečení nebo papírový kelímek. Důležité je, aby forma těsnila a šla po ztuhnutí snadno odstranit. U tenkostěnných forem vosk často ulpívá, proto je lepší silikon. Knot volte podle průměru svíčky: čím silnější svíčka, tím silnější knot. Tenký knot se utopí v roztaveném vosku a svíčka zhasne. Knot upevněte ke dnu formy kapičkou vosku nebo špejlí. Nechte ho přesně uprostřed, jinak se svíčka prohoří nerovnoměrně.
Běžná chyba je plnit studená povidla do studených sklenic. Vznikne vzduchová kapsa, ve které se drží vlhkost, a na hladině se objeví plíseň. Stejně špatné je utírat okraj sklenice špinavou utěrkou – stačí mikroskopická vrstva tuku a víčko nedrží. Okraj otřete papírovou utěrkou namočenou v octě a nechte oschnout.
Čočka na kyselo vypadá jako jednoduché jídlo, ale právě proto se na ní dá snadno ztroskotat. Nejčastější chyba není v dochucení, ale ve struktuře. Když čočku rozvaříte na kaši, už ji nezachráníte žádným octem ani smetanou. Cílem je zrno, které drží tvar, ale je měkké a krémové. Začněte výběrem: drobnozrnná čočka se rozvaří rychleji, velkozrnná déle vydrží. Pro klasický výsledek se hodí středně velká zrna, která předem proberete a odstraníte kamínky.
Nejčastější chyba je vaření v širokém hrnci bez míchání. Povidla se přichytí ke dnu a připálí, což poznáte podle hořké pachuti, která se už nedá odstranit. Vařte v těžkém hrnci s tlustým dnem, míchejte dřevěnou vařečkou a teplotu držte na nízkém plameni. Hmota se nesmí prudce vařit, jen jemně probublávat.
Čočku propláchněte ve studené vodě, dokud není voda čistá. Nenamáčejte ji přes noc, pokud chcete zrna, která drží. Namočená čočka se vaří kratší dobu a snadno přejde do rozvařeného stavu. Vařte v nesolené vodě, protože sůl zpevňuje obal zrna a prodlužuje dobu varu. Poměr je zhruba jeden díl čočky na tři díly vody. Přiveďte k varu, stáhněte plamen na minimum a vařte pod pokličkou. Během varu nemíchejte příliš často, abyste zrna nerozbili.
Kontrolujte zrna už po dvaceti minutách. Doba varu závisí na stáří čočky, tvrdosti vody a velikosti zrna. Starší čočka potřebuje klidně dvojnásobek času. Než ji slijete, ochutnejte alespoň tři zrna z různých míst hrnce. Pokud jsou měkká, ale drží, máte vyhráno. Když jsou uvnitř tvrdá, vařte dál, ale už nepřidávejte kyselinu. Trpělivost a pořadí kroků rozhodují víc než množství koření.
Zahuštění řešte jíškou z másla a mouky, kterou vmíchejte do horké čočky a povařte několik minut. Jíška musí být světlá, tmavá by přebila jemnou chuť. Alternativou je rozmixovaná část čočky nebo lžíce zakysané smetany. Smetanu přidávejte až na konci a už nevařte, jinak se může srazit. Pokud je čočka příliš hustá, nařeďte ji vodou nebo vývarem, ne mlékem. Hustota má být taková, aby se dala nabírat lžící, ale netekla.
Skladování je druhá polovina práce. Povidla patří do temna, chladu a sucha, ideálně mezi 10 a 15 °C, mimo přímé světlo a mimo mrazicí box, kde teplotní výkyvy škodí. Vlhkost je nepřítel: v příliš vlhké spíži začnou víčka rezivět a těsnění povolí. Sklenice nestavte na sebe, pokud nejsou proložené, a nikdy je nepřenášejte v otevřené přepravce, kde se víčka mohou povolit. Jednou otevřenou sklenici uchovávejte v chladničce a spotřebujte do dvou až tří týdnů. Pokud povidla po otevření poleví, změknou nebo se na povrchu objeví bílý povlak, nekonzumujte je.
Podávejte s vejcem natvrdo, chlebem nebo kyselou okurkou. Nejlepší je nechat čočku přes noc vychladit, druhý den chutná výrazněji. Skladujte v uzavřené nádobě v chladničce maximálně tři dny. Při ohřívání přidejte trochu vody, protože čočka houstne. Pokud zůstane příliš řídká, povařte ji bez pokličky a nechte odpařit přebytečnou tekutinu. Nikdy nedosolujte během varu, sůl patří do hotového jídla.
Kyselá chuť se přidává až na konci Tady přichází druhá nejčastější chyba: ocet nebo kysané zelí se přidávají příliš brzy. Kyselé prostředí zpomaluje měknutí čočky, takže zrna zůstanou tvrdá, i když je vaříte dlouho. Nejprve nechte čočku změknout, teprve potom ji ochuťte. Základ tvoří osmažená cibulka na sádle nebo oleji, přidejte ji k měkké čočce. Potom přidejte ocet, sůl, kmín a trochu cukru. Chuť musí být vyvážená: kyselá, slaná a mírně sladká. Pokud použijete kysané zelí, přidejte ho včetně šťávy, ale až po uvaření čočky.
Hustota je důležitější než délka varu Správně uvařená povidla teče z lžíce pomalu, v silné kapce, a na studeném talířku drží tvar. Když hmota stéká jako sirup, je v ní příliš mnoho vody a v zavřené sklenici začne po pár týdnech pracovat. Pozor na doslazování: cukr vodu váže, ale příliš mnoho cukru zase mění chuť a povidla zbytečně přislazuje. Sladit jen tehdy, když jsou švestky opravdu kyselé, a vždy před koncem varu, kdy už hmota houstne.
Should you cherished this information in addition to you want to get more info about Atavi.Com generously stop by our own page.