Základem je zvolit desku, která je do vlhkého prostředí přímo vyrobena. Pozná se podle barvy papíru a označení výrobce. Běžná bílá deska do koupelny nepatří, i když ji někteří prodejci nabízejí jako univerzální. Zelená deska sama o sobě vodu neodpuzuje, pouze lépe odolává vlhkosti. Proto se musí kombinovat s hydroizolačním nátěrem nebo fólií.
U velmi křivých zdí, kde rozdíl přesahuje pět centimetrů, je lepší postavit samostatnou předsazenou konstrukci. Ta se kotví do podlahy a stropu, ne do křivé zdi. Získáte tím pevný rám, který nic nenapodobuje a drží přesně v rovině. Do rámové konstrukce se také snadno vkládá izolace, což oceníte u stěn mezi místnostmi. Pozor na to, že čím dál je deska od původní zdi, tím větší prostor zabere – u malých místností to může být problém.
Při montáži sádrokartonu postupujte tak, že nejprve zkontrolujete, zda je mezera skutečně průchozí. Prosvítíte ji baterkou nebo protáhnete tenký předmět. Teprve potom připevníte parozábranu a desky. Parozábranu veďte přes latě a utěsněte všechny spoje a prostupy, například lepicími páskami. Sádrokarton pak přišroubujte k latím, ne k izolaci. Šrouby nesmí projít parozábranou, jinak vznikne tepelný most a místo kondenzace.
Naneste jednu vrstvu hloubkové penetrace určené přímo na sádrokarton. Nešetřete, ale ani nenechte přebytek stékat. Penetrace sjednotí savost a zabrání tomu, aby barva na spárách a tmelených místech zaschla jinak než na zbytku desky. Po zaschnutí (obvykle dvě až čtyři hodiny podle podmínek) přejděte k první vrstvě barvy. Ředění se držte podle údaje na plechovce, u sádrokartonu se obvykle doporučuje mírné naředění jen u první vrstvy.
Rovinu hlídejte průběžně, ne až na konci Natáhněte mezi krajní profily silon nebo použijte laserový kříž a kontrolujte rovinu po každém připevněném profilu. Typická chyba je srovnat jen první a poslední profil a prostřední nechat „nějak”. Deska se pak prohne a spáry praskají. Další častá chyba je přílišné utahování šroubů – hlava se protlačí papírem a spoj ztratí pevnost. Šrouby zvolte do sádrokartonu, ne do dřeva, a utahujte je tak, aby byla hlava mírně pod povrchem, ale papír zůstal neporušený.
Barvu nanášejte válečkem s krátkým vlasem a vždy dokončujte tahem jedním směrem. Nepřetírejte místo, které už začalo zasychat. Pokud se objeví šmouhy, znamená to, že jste vrstvu nanesli příliš silně nebo jste se k ní vrátili pozdě. Mezi vrstvami nechte barvu důkladně proschnout, minimálně čtyři hodiny, u chladnějších a vlhčích prostor déle. Druhá vrstva se nanáší stejnou technikou, jen s menším množstvím barvy na válečku.
Než začnete sádrokarton připevňovat, změřte odchylku zdi v nejméně pěti bodech – vodorovně i svisle. Přiložte dvoumetr nebo dlouhou lati a podívejte se, kde vzniká mezera. Zjistíte tak, jestli je zeď křivá jen místy, nebo zda jde o celkový sklon. Od toho se odvíjí celý postup: u menších nerovností do dvou centimetrů stačí přímý podklad, u větších potřebujete rošt, který vše vyrovná.
Při montáži desek je důležité dodržet rozteč šroubů po obvodu i ve středu – obvykle dvacet až třicet centimetrů. Spáry mezi deskami nikdy nedělejte v rozích dveří nebo okna, tam vzniká největší pnutí. Desky připevňujte na sraz, ale ne na těsno; nechte mezi nimi mezeru dva až tři milimetry, kterou později vyplníte tmelem a páskou. Pokud spáru nevyztužíte páskou, téměř jistě praskne.
U impregnovaného sádrokartonu je jádro hustší a více lepivé. Proto se vyplatí řezat na dva až tři tahy. První tah jen nařízne papír, druhý prořízne jádro a třetí dočistí spodní papír. Mezi tahy nůž neotáčejte ani neposouvejte. Pokud potřebujete kratší řez, použijte přímočarou pilku s jemnými zuby. Pilka ale musí mít zuby určené pro sádrokarton, jinak se jádro vytrhává.
Na čem skutečně záleží Použijte ostrý nůž s krátkou pevnou čepelí. Tupá čepel papír trhá místo řezání, a to i u impregnované varianty. Řežte vždy z lícové strany, tedy z té, která bude vidět. Do hloubky jděte jedním tahem podél pravítka, ale jen do papíru a sádrového jádra. Tlak veďte rovnoměrně, ne trhaně. Desku podložte po celé délce řezu, aby se neprohýbala. Prohnutí způsobí, že se čepel zasekne a vznikne otřep.
Nejčastější chyba je řezání z rubové strany. Rubový papír je slabší a impregnovaná vrstva je na něm méně kompaktní. Otřepy pak zůstanou na viditelné straně. Další chybou je přílišný tlak na nůž. Čepel se ohne a vytrhne kus papíru. Stejně špatné je řezat na zemi bez podložení, kde se deska prohne. Někteří řemeslníci používají pilku na kov, ale ta se v sádrovém jádru ucpe a řež je pomalý a nečistý.
If you liked this information and you would certainly such as to receive even more info concerning Http://Wudao28.Com/Home.Php?Mod=Space&Uid=3013702 kindly check out the website.